Jednou z otázek týkající se trestního práva, se kterou jsem se v souvislosti s výkonem koncipientské praxe potkal, byla i otázka, zda má osoba podávající vysvětlení právo na právní pomoc advokáta. Jejímu zodpovězení jsem se rozhodl věnovat konferenční příspěvek a několik následujících řádků.

Podání vysvětlení je důležitým trestněprávním a správněprávním institutem. Jeho cílem je objasňování a prověřování skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin nebo přestupek, dále získávání a objasňování informací důležitých pro vypátrání hledané nebo pohřešované osoby nebo věci a přípravu a provádění opatření k zajištění bezpečnosti osoby, která je chráněná policií.

Podání vysvětlení je upraveno v několika právních předpisech:

  • § 158 odst. 3 věta třetí a čtvrtá zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu
  • § 61 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky
  • § 60 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích
  • § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii

Právo každého jednotlivce na právní pomoc advokáta při podání vysvětlení jednoznačně plyne z čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod („Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.“). Je přitom potřeba rozlišovat mezi právem na právní pomoc advokáta a právem na obhajobu, které náleží jen osobě obviněné od zahájení trestního stíhání a je mnohem širší povahy než právo na právní pomoc. Právní pomoc advokáta se omezuje na poradu o významu podávaného vysvětlení, včetně jeho důležitosti, poučení o možnosti odepřít podání vysvětlení, bližší objasnění povahy poučení podávaných před podáním vysvětlení atd.[1] Advokát nemůže nahlížet do spisu, zasahovat kladením otázek do průběhu vysvětlení, domáhat se účasti na jiných úkonech, kterých se ten, kdo podává vysvětlení, neúčastní, atd.

Osoba podávající vysvětlení se však může v další fázi trestního řízení a nebo v jiném trestním řízení ocitnout v postavení osoby, proti níž se trestní řízení vede. Právě z tohoto důvodu je již samotné podání vysvětlení důležité z pohledu budoucí případné obhajoby. Informace poskytnuté policejním orgánům osobou podávající vysvětlení může mít významný vliv na taktiku potencionální budoucí obhajoby.

Jak to bylo kdysi?

V minulosti docházelo k pochybnostem, zda osoba podávající vysvětlení má právo na právní pomoc advokáta. V jednom z případů, kdy policejním orgánem došlo k znemožnění využití práva na právní pomoc advokáta v souvislosti s podáním vysvětlení, Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 5. 6. 1996, sp. zn. II. ÚS 98/95, dospěl k závěru, že takovýto postup je v rozporu s výše citovaným ustanovením Listiny základních práv a svobod.

Uvedený nález byl následně promítnut do ustanovení § 158 trestního řádu, v němž je s účinností od 1. 1. 2002 zakotveno, že „[p]ři podání vysvětlení má každý právo na právní pomoc advokáta.“

Problémy současné praxe

Podobné ustanovení však nebylo zakotveno v ostatních zákonech upravujících podání vysvětlení. V praxi tak i nadále dochází ze strany některých policejních orgánů ke snaze znemožnit jednotlivcům využít jejich práva na právní pomoc advokáta při podání vysvětlení, a to právě s poukazem na absenci podobného ustanovení ve výše uvedených zákonech.

Argument, který se u některých policejních orgánů ještě i dnes objeví je, že od konkrétní osoby požadují podání vysvětlení podle jiného zákona než trestního řádu, tedy podle zákona, který právo na právní pomoc advokáta v případě podání vysvětlení neupravuje, a tudíž právo na právní pomoc advokáta výslovně osobám podávajícím vysvětlení nepřiznává. Policejní orgány argumentují, že pokud by zákonodárce chtěl poskytnout právo na právní pomoc advokáta i v ostatních případech podání vysvětlení, tak by to uvedl přímo v jednotlivých zákonech. 

S takovýmto výkladem se však nelze ztotožnit. Výše uvedený postup policejních orgánů je přehnaně pozitivistický a protiústavní, porušující základní principy, na kterých stojí každý právní stát (viz výše citovaný nález, ve kterém je výslovně stanoveno, že „…námitka nedostatku výslovné právní úpravy, jako důvod pro odmítnutí práva na právní pomoc, odpovídá čistě pozitivistickému nazírání na právo, které rovněž nekoresponduje s požadavkem právního státu, jemuž jsou vlastní i přirozenoprávní tendence (srov. např. preambule Listiny nebo čl. 85 odst. 2 Ústavy).“). Zákonodárce se sice rozhodl do trestního řádu výslovně uvést, že osoba podávající vysvětlení má právo na právní pomoc advokáta, avšak tento fakt nic nemění na skutečnosti, že osoba podávající vysvětlení má právo na právní pomoc advokáta vždy – novelizací trestního řádu nedošlo k odejmutí práva na právní pomoc advokáta v ostatních případech podání vysvětlení.

S příspěvkem týkajícím se práva na pomoc advokáta při podání vysvětlení jsem vystoupil na VII. mezinárodní vědecké konferenci Olomoucké právnické dny 2013, kterou pořádala již ve dnech 9. – 10. května 2013 Právnická fakulta Univerzity Palackého. Výše uvedený článek bude nyní v plném (nezkráceném) znění, společně s příspěvky dalších účastníků konference, uveřejněn v časopisu Acta Iuridica Olomucensia (2/2013), jenž bude časem dostupný zde.

Andrej Lobotka

Poznámky:
[1] ŠÁMAL, P., BAXA, J., PÚRY, F. et al. Trestní řád: Komentář – I. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 1211.